Projekt jest współfinansowany przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu
państwa w ramach Funduszu Małych Projektów Polska – Saksonia 2021-2027
Das Projekt wird durch die Europäische Union aus den Mitteln des Europäischen Fonds für Regionale Entwicklung und den Mitteln des
Staatshaushalts im Rahmen des Kleinprojektefonds Polen – Sachsen 2021-2027 mitfinanziert
PL
Ulica Tadeusza Kościuszki
Ulica Kościuszki (dawniej Hindenburgstraße) była jedną z kluczowych ulic w czasach gospodarczego rozkwitu Görlitz, szczególnie w nowo rozwijającej się wschodniej części miasta, która dziś stanowi Zgorzelec. Wzrost osadnictwa na wschodnim brzegu Nysy Łużyckiej rozpoczął się w XIX wieku. Zabytkowa zabudowa w stylu wilhelmińskim rozwijała się wzdłuż nowo powstałego Mostu Reichenberg (obecnie Most im. Jana Pawła II). Po jego otwarciu osada Rabenberg (dzisiejsze Osiedle Zachód) powiększyła się, otaczając nowo wybudowaną wieżę ciśnień. Ta nowa dzielnica została zaprojektowana jako miasto-ogród w 1910 roku, kiedy powstało wiele domów jednorodzinnych i bliźniaczych, a także kilka willi.
Dzielnica rozciągała się od Kruczego Wzgórza, obejmując najstarszą zabudowę po tej stronie Mostu Staromiejskiego, aż po Georg-Wiesner-Park (obecnie Park im. Paderewskiego). W tej części miasta dominowała zabudowa szeregowa, oparta na jednolitym planie piętra, co tworzyło spójny wygląd okolicy wokół parku.
Na starych zdjęciach można zobaczyć skromne, szeregowe domy przy ulicy Kościuszki, które miały charakterystyczne trzy wejścia – dwa znajdowały się w skrajnych, wyższych budynkach, a trzecie w centralnym budynku o niższej konstrukcji z dachem dwuspadowym. Całość charakteryzowała się symetrią, oszczędną ornamentyką portyków oraz elementami stylu modernistycznego. Domy te były ogrodzone niskimi murkami, a przed nimi znajdowały się małe ogródki. Tyły budynków miały większe podwórza.
Rozwój tej części miasta przerwała II wojna światowa. Po 1945 roku, wraz z ustanowieniem granicy na Nysie Łużyckiej, Zgorzelec stał się miastem polskim. W wyniku napływu przesiedleńców zaczęto wznosić wschodnią część miasta w konstrukcji prefabrykowanej, znacznie wyższej od dotychczasowej zabudowy. Osiedle Zachód (potocznie zwane „zgorzeleckim Manhattanem”) stało się kontrastem dla wcześniejszej architektury, dominując krajobraz okolicy.
Choć zmiany ustrojowe wpłynęły na wygląd miasta, oryginalna szeregowa zabudowa przy ulicy Kościuszki przetrwała niemal w niezmienionej formie, przypominając o dawnej architekturze i spokojnym życiu tej części miasta.
DE
Tadeusz-Kościuszko-Straße
Die Tadeusz-Kościuszko-Straße (ehemals Hindenburgstraße) war während des wirtschaftlichen Aufschwungs von Görlitz eine der wichtigsten Straßen im neu entstehenden Ostviertel, das heute die Stadt Zgorzelec bildet. Die Besiedlung der östlichen Neiße begann im 19. Jahrhundert, als sich die Stadt im Zuge der Industrialisierung weiterentwickelte. Historische wilhelminische Bauten entstanden in der Nähe der neu eröffneten Reichenberger Brücke (heute Johannes-Paul-II.-Brücke), und die Siedlung Rabenberg (heute Westviertel) wurde um den neuen Wasserturm herum erweitert.
Das Viertel wurde im Jahr 1910 als Gartenstadt konzipiert und bestand aus vielen Einfamilienhäusern und Doppelhäusern sowie einigen Villen. Die sich schnell entwickelnde Siedlung erstreckte sich auf der einen Seite bis zum Krähenhügel und den ältesten Bauten östlich der Altstadtbrücke, auf der anderen Seite bis zum Georg-Wiesner-Park(heute Paderewski-Park). Einheitliche, in Reihen gebaute Häuser mit demselben Grundriss prägten das Bild des Viertels um den Park herum.
Die bescheidenen Reihenhäuser an der Kościuszko-Straße, die auf alten Fotografien zu sehen sind, waren Mehrfamilienhäuser mit drei Eingängen. Zwei der Eingänge befanden sich in den äußersten, höheren Gebäuden mit einem mehrteiligen Dach, während der dritte Eingang in der Mitte des mittleren Gebäudes mit einem Satteldach und Gauben lag. Die Gebäude zeichneten sich durch Symmetrie, sparsame Ornamentik und Anklänge an den Modernismusaus. Die Häuser waren von niedrigen Mauern umgeben und hatten kleine Vorgärten sowie größere Hinterhöfe.
Die Entwicklung dieses Stadtteils wurde durch den Zweiten Weltkrieg unterbrochen. Nach 1945, als die Neiße zur neuen Grenze wurde, wurde Zgorzelec eine polnische Stadt. Mit dem Zustrom von Umsiedlern begann man, das östliche Stadtgebiet mit Plattenbauten zu bebauen, die die Höhe der alten Bebauung bei weitem übertrafen. Das heutige Westviertel, umgangssprachlich als „zgorzelecki Manhattan“ bekannt, steht im scharfen Kontrast zu den alten Häusern und prägt das Stadtbild.
Trotz der politischen und sozialen Veränderungen blieb die ursprüngliche Reihenhausbebauung an der Kościuszko-Straße fast unverändert erhalten und erinnert an die alte Architektur und das ruhige Leben in dieser Ecke der Stadt.
CZ
Ulice Tadeusza Kościuszki
Ulice Kościuszki (dříve Hindenburgstraße) byla jednou z klíčových ulic v době hospodářského rozmachu Zhořelce, zejména v nově se rozvíjející východní části města, ze které se po skončení II. světové války stalo polské město Zgorzelec. Růst osídlení na východním břehu Lužické Nisy začal v 19. století nabírat na obrátkách. V okolí nově postaveného mostu (Reichenberger Brücke, dnes most Jana Pavla II.) začaly růst budovy postavené v historizujícím stylu. Po jeho otevření se osada Rabenberg (dnešní Osiedle Zachód) rozrostla a obklopila nově postavenou vodárenskou věž. Nová čtvrť byla v roce 1910 navržena jako zahradní město. Vzniklo zde mnoho rodinných domků, dvojdomků a několik vil.
Čtvrť se táhla od Kruczego Wzgórza, zahrnujícího nejstarší zástavbu na této straně Staroměstského mostu, až po Georg-Wiesner-Park (Park im. Paderewskiego). Této části města dominovaly řadové domy s jednotným půdorysem, které vytvářely ucelený vzhled oblasti kolem parku.
Staré fotografie ukazují skromné řadové domy na ulici Kościuszki. Domy měly tři vchody – dva se nacházely v krajních vyšších budovách a třetí v centrální nižší budově se sedlovou střechou. Celkový design se vyznačoval symetrií, řídkou ornamentikou portiků a prvky modernistického stylu. Domy byly obehnány nízkými zídkami, před nimi se rozkládaly zahrádky. U zadních částí budov se pak nacházely rozlehlejší dvorky.
Rozvoj této části města přerušila druhá světová válka. Po roce 1945 v souvislosti se stanovením hranice na Lužické Nise se bývalé východní předměstí Zhořelce stalo samostatným polským městem Zgorzelec. V důsledku přílivu velkého množství osob začala ve východní části města růst panelová zástavba, která byla výrazně vyšší než stávající budovy. Osiedle Zachód (obecně známé jako „zhořelecký Manhattan“) kontrastovalo s dřívější architekturou a dominovalo okolní krajině. Přestože politické změny ovlivnily vzhled města, původní řadová zástavba na ulici Kościuszki se dochovala téměř beze změny a svou původní architekturou připomíná poklidný život v této části města.