Projekt jest współfinansowany przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu
państwa w ramach Funduszu Małych Projektów Polska – Saksonia 2021-2027
Das Projekt wird durch die Europäische Union aus den Mitteln des Europäischen Fonds für Regionale Entwicklung und den Mitteln des
Staatshaushalts im Rahmen des Kleinprojektefonds Polen – Sachsen 2021-2027 mitfinanziert
PL
Dawna elektrownia miejska
Stojąc na Moście Jana Pawła II i patrząc na polską stronę rzeki, nie sposób przeoczyć znajdującej się po jego południowej stronie pięknej, ceglanej, neogotyckiej w formie budowli. To dawna elektrownia miejska, wybudowana na początku XX wieku.
Na początku XIX wieku, zaraz po otwarciu Reichenberg Brücke (Mostu Miejskiego, Mostu Przyjaźni), wschodnia część miasta zaczęła błyskawicznie się rozwijać. Sprzyjał temu prężny rozwój handlu i przemysłu – miasto przeżywało wtedy swoje „złote lata”. Z powstającą wschodnią dzielnicą połączył ją nie tylko nowy most, pozwalający odciążyć jedyny, do 1875 roku, Most Staromiejski i przekierować ruch (również tramwajowy) do szybko rosnącej dzielnicy miasta.
W rejonie mostu staromiejskiego nad brzegami Nysy powstało kilka fabryk sukna, głównie w budynkach dawnych młynów, gdzie urządzenia mechaniczne napędzane były siłą wody. Ukształtowany przez industrializację, pierwszy obszar przemysłowy powstał nad brzegiem Nysy w obszarze starego miasta. Wraz z budową nowego mostu, obszar ten zaczął w sposób naturalny przesuwać się wzdłuż Prager Strasse (obecnej ulicy Daszyńskiego). Tu właśnie wzniesiono budynek elektrowni miejskiej (Städtisches Elektrizitätswerk Goerlitz Ost), zaopatrującej w prąd coraz szybciej zaludniającą się dzielnicę.
Osiedlających się tu mieszkańców przyciągały niskie podatki i ceny gruntów, dalekosiężny rozwój transportu, oraz szybko rozwijające się przedsiębiorstwa, gwarantujące pracę. Działały tu kopalnie węgla brunatnego, browar, odlewnie żelaza, fabryki maszyn, tartaki parowe, przędzalnie, fabryki wyrobów tekstylnych, galanterii skórzanej, wyrobów stalowych czy słodyczy.
Obecnie dawna elektrownia stoi pusta. Choć straciła swój charakterystyczny dla XIX-wiecznej zabudowy miasta wysoki komin, bryła jej budynku nadal robi wrażenie, a odczyszczona fasada punktuje widok na wschodni brzeg Nysy przy moście Jana Pawła II. Elektrownia jest zamknięta dla zwiedzających.
DE
Ehemaliges städtisches Elektrizitätswerk
Stehend auf der Johannes-Paul-II.-Brücke und blickend auf die polnische Seite des Flusses, kann man das schöne, neogotische Gebäude aus Backstein an seiner Südseite nicht übersehen. Dies ist das ehemalige städtische Elektrizitätswerk, das Anfang des 20. Jahrhunderts erbaut wurde.
Zu Beginn des 19. Jahrhunderts, kurz nach der Eröffnung der Reichenberger Brücke (Stadtbrücke, Freundschaftsbrücke), begann sich der östliche Teil der Stadt rasch zu entwickeln. Dies wurde durch den florierenden Handel und die Industrie gefördert – die Stadt erlebte damals ihre „goldenen Jahre“. Die neu entstehende östliche Vorstadt wurde nicht nur durch die neue Brücke verbunden, die die bis 1875 einzige Altstadtbrücke entlastete und den Verkehr (auch den Straßenbahnverkehr) in das schnell wachsende Stadtviertel lenkte.
Im Bereich der Altstadtbrücke entstanden am Ufer der Neiße mehrere Tuchfabriken, hauptsächlich in ehemaligen Mühlengebäuden, wo mechanische Geräte durch Wasserkraft angetrieben wurden. Das von der Industrialisierung geprägte erste Industriegebiet entstand am Ufer der Neiße im Bereich der Altstadt. Mit dem Bau der neuen Brücke begann sich dieses Gebiet auf natürliche Weise entlang der Prager Straße (heutige Daszyńskiego-Straße) auszudehnen. Hier wurde das Gebäude des städtischen Elektrizitätswerks (Städtisches Elektrizitätswerk Görlitz Ost) errichtet, das den immer dichter besiedelten Stadtteil mit Strom versorgte.
Die hier ansässigen Bewohner wurden durch niedrige Steuern und Grundstückspreise, die weitsichtige Entwicklung des Verkehrs sowie die schnell wachsenden Unternehmen, die Arbeit garantierten, angezogen. Hier gab es Braunkohlenbergwerke, eine Brauerei, Eisenhütten, Maschinenfabriken, Dampfsägewerke, Spinnereien, Textilfabriken, Lederwarenfabriken, Stahlwarenfabriken und Süßwarenfabriken.
Heute steht das ehemalige Elektrizitätswerk leer. Obwohl es seinen für die Bebauung der Stadt im 19. Jahrhundert charakteristischen hohen Schornstein verloren hat, beeindruckt das Gebäude noch immer durch seine Form, und die gereinigte Fassade betont den Blick auf das östliche Neißeufer bei der Johannes-Paul-II.-Brücke. Das Elektrizitätswerk ist für Besucher geschlossen.
CZ
Dávná městská elektrárna
Stojíte-li na mostě Jana Pavla II. a díváte-li se směrem k polské části města, není možné přehlédnout krásnou cihlovou novogotickou stavbu. Jedná se o bývalou městskou elektrárnu, postavenou na počátku 20. století.
Na počátku 19. století, bezprostředně po otevření Reichenberg Brücke (mostu Přátelství, mostě Jana Pavla II.), se východní část města začala rychle rozvíjet v souvislosti s prudkým rozvojem obchodu a průmyslu – město tehdy prožívalo svá „zlatá léta“. S rozvíjejícím se východním předměstím ji propojil nejen nový most, který odlehčil do roku 1875 jedinému Staroměstskému mostu a přesměroval dopravu (včetně tramvají) do rychle rostoucí městské čtvrti.
V blízkosti Staroměstského mostu na břehu Nisy vzniklo několik továren na výrobu sukna, především v bývalých budovách mlýnů, kde byla mechanická zařízení poháněna vodou. V důsledku industrializace vznikla na břehu Nisy ve starém městě první průmyslová oblast. S výstavbou nového mostu se oblast začala přirozeně posouvat podél ulice Prager Straße (nyní ulice Daszyńskiego). Právě zde byla postavena městská elektrárna (Städtisches Elektrizitätswerk Goerlitz Ost), která zásobovala elektřinou rychle se zalidňující čtvrť.
Obyvatele, kteří se zde usadili, lákaly nízké daně a ceny pozemků, velký rozvoj dopravy a rychle rostoucí podniky, zaručující zaměstnání. Fungovaly zde hnědouhelné doly, pivovar, slévárny železa, strojírny, parní pily, přádelny, textilní továrny, továrny na kožené zboží, ocelářské výrobky a cukrovinky.
V současné době je bývalá elektrárna prázdná. Ačkoli ztratila svůj vysoký komín, charakteristický pro architekturu města 19. století, její budova zůstává impozantní a její vyčištěná fasáda umocňuje dojem z pohledu na východní břeh řeky Nisy poblíž mostu Jana Pavla II. Elektrárna je pro návštěvníky uzavřena.