Projekt jest współfinansowany przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu
państwa w ramach Funduszu Małych Projektów Polska – Saksonia 2021-2027
Das Projekt wird durch die Europäische Union aus den Mitteln des Europäischen Fonds für Regionale Entwicklung und den Mitteln des
Staatshaushalts im Rahmen des Kleinprojektefonds Polen – Sachsen 2021-2027 mitfinanziert
PL
SULIKÓW PLAC WOLNOŚCI
Sulików to dawne miasto o ciekawej historii. Prawa miejskie otrzymało w XVI wieku, choć jako „miasto” wzmiankowane było już od XIII wieku. Początkowo należało do piastowskiego księstwa jaworskiego, a później przeszło pod władanie Korony Czeskiej, by na mocy pokoju praskiego stać się częścią Elektoratu Saksonii. Po wojnie trzydziestoletniej Sulików został zasiedlony przez protestantów z Czech, którzy stworzyli tu prężny ośrodek tkacki. Ponowny rozkwit miasto przeżyło w XIX wieku. Produkowano tu mezlonan, nazywany "sulikowską tkaniną" (Schonberger Zeug), czyli półwełnianą tkaninę wzbogaconą lnem, charakteryzującą się dużą wytrzymałością. Eksportowano ją nawet na rynek Ameryki Północnej.
Pod koniec XIX wieku w Sulikowie działały farbiarnia z maglem, 8 garncarni, browar, dwie gorzelnie oraz produkowano maty z włókien kokosowych.
Na Placu Wolności (Rynek) znajduje się najcenniejszy zespół budynków, będący przykładem małomiasteczkowej zabudowy. Obecnie zachowany w szczątkowej formie (ocalały tylko dwa budynki), jest przykładem charakterystycznej zabudowy przysłupowej tego regionu. Dodatkowo zastosowano tu podcienie szczytowe, rozwiązanie stosowane tylko w miastach.
XVII-wieczne domy (nr 28 i 29) w zachodniej pierzei rynku wzniesiono w konstrukcji mieszanej: murowano-drewnianej i podcieniowej. Są to budynki dwukondygnacyjne, częściowo podpiwniczone, z podcieniami szczytowymi, utworzonymi przez wysunięte belki stropowe, oparte na trójprzęsłowej ramie. Piętro zbudowane jest w konstrukcji ryglowej z wypełnieniem szachulcowym z gliny. Konstrukcja nośna w drewnianej części parteru jest zdublowana, co jest najbardziej charakterystycznym elementem wyróżniającym ten rodzaj architektury. Część mieszkalna posiada zrębowe ściany, obciążone stropem belkowym, natomiast nie niosą one ciężaru kondygnacji górnych, które spoczywają na zewnętrznych, drewnianych „przysłupach”.
Obecnie, przy zrewitalizowanym rynku, stoją już tylko dwa ocalałe domy, które przetrwały pożar w 1952 roku. Stanowią one świadectwo dawnego dobrobytu miasteczka. Wpisane do rejestru zabytków, są pieczołowicie zadbane i cieszą oko zwiedzających. Dawna gospoda „Ostry Narożnik” jest obecnie częścią Gminnego Ośrodka Kultury i jest udostępniona do zwiedzania.
DE
FREIHEITSPLATZ IN SULIKÓW
Sulików ist eine ehemalige Stadt mit einer interessanten Geschichte. Es erhielt im 16. Jahrhundert das Stadtrecht, obwohl es bereits im 13. Jahrhundert als „Stadt“ erwähnt wurde. Ursprünglich gehörte es zum Herzogtum Jauer, dann zur Krone Böhmens, und nach dem Prager Frieden kam es zum Kurfürstentum Sachsen. Nach dem Dreißigjährigen Krieg wurde Sulików von protestantischen Flüchtlingen aus Böhmen besiedelt, die hier ein blühendes Textilgewerbe errichteten. Im 19. Jahrhundert erlebte die Stadt eine erneute Blütezeit. Hier wurde der sogenannte "Sulikower Stoff" (Schonberger Zeug) hergestellt – ein halb-wollener Stoff mit Leinenanteilen, der sich durch große Haltbarkeit auszeichnete und sogar in die USA exportiert wurde.
Gegen Ende des 19. Jahrhunderts gab es in Sulików eine Färberei mit Mangel, 8 Töpfereien, eine Brauerei, zwei Brennereien und es wurden Matten aus Kokosfasern produziert.
Am Freiheitsplatz (Marktplatz) befindet sich das wertvollste Ensemble von Gebäuden, die ein Beispiel für kleinstädtische Bebauung sind. Heute sind nur noch zwei Gebäude erhalten, die ein Beispiel für die typische Umgebindehaus-Architektur dieser Region darstellen. Zusätzlich wurden hier giebelständige Arkaden eingesetzt, eine Lösung, die nur in Städten zu finden ist.
Die Häuser aus dem 17. Jahrhundert (Nr. 28 und 29) an der Westseite des Marktplatzes wurden in Mischbauweise errichtet: aus Mauerwerk, Holz und Arkaden. Die zweigeschossigen, teilweise unterkellerten Gebäude haben giebelständige Arkaden, die durch vorspringende Deckenbalken gebildet werden, die auf einem dreifeldrigen Rahmen ruhen. Das Obergeschoss ist in Fachwerkbauweise mit Lehmschlagfüllung errichtet. Die tragende Konstruktion im hölzernen Teil des Erdgeschosses ist verdoppelt, was das charakteristischste Merkmal dieser Architekturform ist. Der Wohnteil hat blockartige Wände, die durch eine Balkendecke belastet werden, aber sie tragen nicht das Gewicht der oberen Stockwerke, die auf den äußeren, hölzernen „Umgebinde“ ruhen.
Heute stehen am restaurierten Marktplatz nur noch zwei Gebäude, die nach einem Brand im Jahr 1952 erhalten geblieben sind. Sie sind ein Zeugnis des einstigen Wohlstands der Stadt. Die Häuser, die unter Denkmalschutz stehen, sind liebevoll restauriert und ein Hingucker für Besucher. Das ehemalige Gasthaus „Scharfe Ecke“ ist heute Teil des Gemeindezentrums und kann besichtigt werden.
CZ
Sulików – Plac Wolności (Náměstí Svobody)
Sulików je starobylé město se zajímavou historií. Městská práva sice získalo až v 16. století, ale jako město je poprvé zmiňováno již ve století 13. Zpočátku patřilo piastovskému Javorskému knížectví, později se dostalo pod vládu Koruny české, posléze na základě Pražského míru se stalo součástí Saského kurfiřtství. Po třicetileté válce Sulików osídlili protestanti z Čech, kteří zde založili prosperující tkalcovskou dílnu. K dalšímu rozmachu města došlo v 19. století. Vyráběl se zde mezlonan, látka známá jako „sulikovská tkanina“ (Schonberger Zeug). Jednalo se o polovlněnou tkaninu obohacenou lnem a vyznačující se vysokou trvanlivostí. Dokonce se vyvážela na severoamerický trh. Do závěru 19. století bychom v Sulikowě nalezli barvírnu s mandlem, osm hrnčířských dílen, pivovar, dva lihovary a výrobu kokosových rohoží. Nejcennější komplex budov, ukázkový příklad maloměstské architektury, se nachází na náměstí Wolności. I přestože se do současné doby v Sulikowu dochovaly jen dvě budovy typické pro tento region, a jde tedy pouze o fragment bývalé výstavby, můžeme si díky nim vytvořit představu o typické architektuře regionu. Jedná se o tzv. podstávkové domy. Ty mají na štítové straně domu podloubí, což lze považovat za charakteristický rys městské architektury.
Domy (č. p. 28 a 29), jejichž součástí bylo tedy rovněž podloubí, byly postaveny v 17. století na západní straně tržiště z cihel a dřeva. Dvoupatrové budovy jsou částečně podsklepené. Podloubí vzniklo díky přečnívajícími stropním trámům, jež byly zvenku podepřeny dřevěnou konstrukcí. První patro je hrázděné s výplní z proutí a mazaniny. Nosná konstrukce v dřevěné části přízemí je zdvojená, což je nejvýraznějším rysem tohoto typu architektury. Obytná část má roubené zdi zatížené trámovým stropem, který je však primárně nesen vnějšími dřevěnými pilíři.
V současné době se v blízkosti revitalizovaného tržiště dochovaly tedy pouze dva domy, které přežily požár v roce 1952, a jsou důkazem dřívější prosperity města. Zapsány v seznamu historických památek a pečlivě udržovány slouží jako potěcha pro návštěvníky. Bývalý hostinec „Ostry Narożnik“ je součástí městského kulturního centra a je přístupný veřejnosti.