Neißstraße

Interreg Logo Polska-Saksonia RGB color_01
euroregion-neisse-nisa-nysa

Projekt jest współfinansowany przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu
państwa w ramach Funduszu Małych Projektów Polska – Saksonia 2021-2027
Das Projekt wird durch die Europäische Union aus den Mitteln des Europäischen Fonds für Regionale Entwicklung und den Mitteln des
Staatshaushalts im Rahmen des Kleinprojektefonds Polen – Sachsen 2021-2027 mitfinanziert

PL
Neißstraße

Jedna z najważniejszych i najstarszych ulic w Görlitz, Neißstraße (pol. ulica Nyska), to ulica wiodąca od mostu Staromiejskiego na Dolny Rynek. Stoją przy niej duże kamienice zamożnych kupców, bogato zdobione (jak Dom Biblijny, którego fasada przedstawia ilustracje ze Starego i Nowego Testamentu), świadczące o dawnym dobrobycie miasta. Ulica jest częścią dawnego traktu Via Regia, przy moście znajdowała się wschodnia brama miejska.
Stare zdjęcie przedstawia widok od Dolnego Rynku, z narożną kamienicą po prawej stronie, u zbiegu ulic Neißstraße i Weberstraße. W średniowieczu i we wczesnych czasach nowożytnych południowo-wschodni róg Untermarkt był uprzywilejowaną dzielnicą mieszkaniową. Przed pożarem miasta w 1726 r. znajdowały się tu dwa ważne browary wraz z zabudowaniami gospodarczymi. Barokowa kamienica powstała w latach 1727–1729. Dom halowy zbudowano dla bogatego handlarza lnem i adamaszkiem, Christiana Ameißa. Czteroskrzydłowy barokowy kompleks z dwoma dziedzińcami wewnętrznymi od strony Neißstraße i wyjściem na ulicę Handwerk, zdobi potężny szczyt z dwiema figurami i bogato zdobionym kartuszem.
W 1779 roku budynek zakupiono dla Górnołużyckiego Towarzystwa Naukowego (Oberlausitzischen Gesellschaft der Wissenschaften). Wtedy też na kartuszu nad portalem wyryto napis:
„SLLS MUZEUM IU”
„In uno Museum Societatis Litterarum Lusatiae Superioris”
„Cały budynek powinien być miejscem studiów naukowych Górnołużyckiego Towarzystwa Naukowego.”
Miało tu ono swoją siedzibę aż do roku 1945. Po pięcioletniej przerwie, w 1950 roku, budynek z zachwycającą biblioteką historyczną i zbiorami historii oraz nauki stał się własnością miasta Görlitz. Od 2010 roku budynek przechodził gruntowny remont.
Obecnie to jeden z cenniejszych budynków miasta, nie tylko z uwagi na znaczenie architektoniczne, ale przede wszystkim na znajdujące się w nim zbiory. Zawiaduje nimi Görlitzer Sammlungen für Geschichte und Kultur, a Dom Barokowy, będący jednym z trzech muzealnych budynków, przechowuje i prezentuje historię materialną i duchową wschodnich Łużyc Górnych, położonych na styku Saksonii, Śląska, Czech i Brandenburgii.

DE
Neißstraße

Die Papst-Johannes-Paul-II.-Brücke trug im Laufe ihrer Geschichte verschiedene Namen, doch sie spielte immer eine zentrale Rolle als einzige innerstädtische Brücke, die den Auto-, Bus- und früher auch den Straßenbahnverkehr ermöglichte. Sie wurde 1875 eröffnet und als steinerne Bogenbrücke auf vier massiven Granitpfeilern errichtet, von denen zwei im Flussbett stehen. Ursprünglich trug sie den Namen Reichenberger Brücke. Ihr Bau zielte darauf ab, die Altstadtbrücke zu entlasten, die damals die einzige Verbindung zwischen den beiden Flussufern war, und die Entwicklung des östlichen Teils der Stadt zu fördern.
Um die Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert begann man am östlichen Brückenkopf mit dem Bau eines weitläufigen Viertels im wilhelminischen Stil. Im Jahr 1902 wurde im Stadtpark die Oberlausitzer Ruhmeshalle (heute das Kulturhaus) errichtet, und 1906 begann der Bau der Stadthalle am westlichen Brückenkopf.
Die Brücke gewann zudem an Bedeutung mit dem Anwachsen der Truppenstärke, die in den neuen Görlitzer Stadtteilen in der Kleist- und der Winterfeld-Kaserne stationiert war.
Im Mai 1945 zerstörten die abziehenden Wehrmachtstruppen alle Brücken über die Neiße, auch die Reichenberger Brücke. Nur die Pfeiler blieben stehen. Auf diesen errichtete die Rote Armee eine provisorische Holzbrücke. Über diese Brücke ging am 6. Juli 1950 die Delegation der Deutschen Demokratischen Republik, um in der früheren Oberlausitzer Ruhmeshalle das Görlitzer Abkommen über die friedliche Grenze an Oder und Neiße zu unterzeichnen. Von diesem Zeitpunkt an trug die Brücke den Namen "Brücke der Freundschaft".
Seit 1958 wurde die Brücke von beiden Ländern als offizieller Grenzübergang anerkannt, der sie bis heute ist.
Die heutige Form der Brücke ist das Ergebnis zahlreicher Umbauten. Neben den Bürgersteigen auf Höhe der Fahrbahn gibt es auch einen überdachten Fußgängersteg unterhalb der Brücke, der allerdings derzeit nur den Übergang von Zgorzelec nach Görlitz ermöglicht.
Im Jahr 2006 wurde die Brücke renoviert und am 18. Mai desselben Jahres offiziell in Papst-Johannes-Paul-II.-Brücke umbenannt. Gedenktafeln zu Ehren des Papstes befinden sich an beiden Brückenköpfen.

CZ
Neißstraße (Niská ulice)

Jedna z nejdůležitějších a nejstarších ulic ve Zhořelci, Neißstraße, vede od Staroměstského mostu k Untermarkt. Je lemována velkými, bohatě zdobenými domy zámožných kupců (jako je Biblický dům, jehož fasáda představuje příběhy ze Starého a Nového zákona), které dokumentují dřívější prosperitu města. Ulice je součástí bývalé dálkové obchodní stezky Via Regia, přičemž východní městská brána se nacházela poblíž mostu, tedy nedaleko od Neißstraße.
Stará fotografie poskytuje pohled od Untermarkt, s rohovým domem po pravé straně, u křižovatky ulic Neißstraße a Weberstraße. Ve středověku a v raném novověku byl jihovýchodní roh Untermarkt velmi zásadní lokalitou. Než město v roce 1726 vyhořelo, nacházely se zde dva důležité pivovary a jejich hospodářské budovy. Tento rohový barokní měšťanský dům byl postaven v letech 1727 až 1729. Jedná se o halový dům, jenž byl postaven pro bohatého obchodníka s plátnem a damaškem Christiana Ameißa. Čtyřkřídlý barokní komplex se dvěma vnitřními nádvořími mezi ulicemi Neißstraße a Handwerk je ozdoben mohutným štítem se dvěma postavami a bohatě zdobenou kartuší.
V roce 1779 byla budova zakoupena pro Hornolužickou společnost věd (Oberlausitzischen Gesellschaft der Wissenschaften). Tehdy byl také na kartuši nad portálem umístěn nápis: „IU MUZEUM SLLS“ (In uno Museum Societatis Litterarum Lusatiae Superioris, což znamená – Celá budova má být místem vědeckého studia Hornolužické společnosti věd).
Hornolužická společnost věd zde sídlila až do roku 1945. Po pětileté přestávce se v roce 1950 budova s působivou historickou knihovnou a historickými sbírkami stala majetkem města Görlitz. Od roku 2010 prošla budova důkladnou rekonstrukcí.
Nyní je jednou z nejcennějších budov města, a to nejen pro svůj architektonický význam, ale především pro sbírky, které uchovává. Spravuje je Görlitzer Sammlungen für Geschichte und Kultur. Tento barokní dům, jedna z muzejních budov v Görlitz, uchovává a prezentuje hmotnou a duchovní historii východní části Horní Lužice, ležící na rozhraní Saska, Slezska, Čech a Braniborska.

loga-1
Skip to content